věnovala mi noc
takovou tu dlouhou
a v interiéru
zanechala svoji vůni...
u kávy
a nezapálené cigarety
vzpomínám
jak k ránu
za blikání lampičky
a tlukotu pelesti o zeď
sténala
byl jsem v ní
a ona ve mně
než ji pohltila zpětná světla taxíku
někde tam venku
nosí teď v sobě
podstatnou část mě
obdarovává svými podpatky
deštěm zkrápěný chodník
něco z ní vyzařuje
a další muži
se začínají ohlížet...
Zmužilý text se ti podařil.
26.01.2024 06:37:02 | Matahaja
Tak tahle je opravdu krásně květnatá:0) moc se mi líbí, Piťurko:0*
24.01.2024 19:11:37 | čertííík
Že by zářila štěstím? :-)
24.01.2024 08:12:04 | básněnka
něco ano...
23.01.2024 19:32:40 | enigman
na tohle skoro není slov Petře... podstata... skvělé!*
23.01.2024 18:24:00 | Sonador
no není divu****ST*
23.01.2024 17:51:26 | Frr
Tvý řádky jsou silně návykový... neohlížím se po nich, hledám je:-)**
23.01.2024 15:22:08 | cappuccinogirl
Pěkné.
23.01.2024 14:45:53 | mkinka