Návštěvnost
NIHILISTICKÁ
NIHILISTICKÁ
NIHILISTICKÁ
drobím se do slov
někdy jen opatrně
jindy skoro na kost
občas snad i s chutí
stále víc už toho mám ale dost
k čemu a proč?
co z toho mám
a co ti druzí?
těch pár co mi za to fakt stojí
anebo možná já jim
to jenom sem tam ocení
většinou ale padám rovnou pod stůl
kde by mě nežral ani pes
před lety
včera
budoucnost přece ani není
stále jen to drobící se
dnes
Praha, 26.1.2024
https://www.youtube.com/watch?v=tPhnDLv_oAs
Komentáře (23)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskŽe je vše marnost nad marnost jsem až na dřeň poznal již ve svých dvaceti letech.Tehdy se mě dočastně zhroutil Celý svět.Trvalo to cirka rok než jsem se z této mizérie dostal, ale dostal, Díky Bohu.Dnes jsem šťastný, že jsem se dožil tak vysokého věku(62)a cítím, že zde ještě nějakou dobu zde pobudu:-)Prý věk je jenom číslo.Jedno jsem však již poznal, že co tě nezabije, to tě posílí, no, a to se v devadesátce může i hodit, že?.:-))
02.03.2024 16:23:49 | Jeněcovevzduchukrásného
Stále víc si drobím pro sebe. Slova za každou cenu, to se asi oba usmíváme Ami. Ono takové pouhé bytí doma pod "dečkou" v křesle v příjemné atmosféře také velmi obohacuje, a člověk když pak vystrčí nos, přijde na to, že se nic tak zásadní neděje, ale stane se, a i na něho zasvítí trochu toho "déčka".
02.02.2024 21:17:20 | Vivien
užívám si u Tebe každý drobeček z abecedy :) je skvělá
28.01.2024 19:59:34 | narra peregrini
Já sice za moc nestojím, ale oceňuju. Trefa do černého.
27.01.2024 22:11:52 | Kaprikorn
Díky ;-)
27.01.2024 22:41:24 | Amonasr
.....Rozumím Ti Pepo.....vnímám mnohdy u sebe ten paradoxní rozpor....na jednu stranu jsem za mnohé vděčná,opravdově a vědomě.....to pak si plně uvědomuji dar Života a vše,co s tím souvisí...na druhou stranu jsem z toho tady tak podivně "unavená"....tak "marná"........někdy ovšem stačí drobnost,aby člověk z té bledosti zasejc dostal barvu...zrůžověl životem nebo zdravě zčervenal tou správnou energií......Ji.
27.01.2024 21:00:01 | jitoush
Milá Jitko, tohle ze mě vyplynulo na jeden rychlý zátah, měl jsem chuť zase něčím přispět, abych se úplně neodrodil. Je mi tak nějak i líto, že sem už nechodím častěji, ale mám pocit, že jsem se už skoro ze všeho vypsal a že svůj zrychlující se čas musím (ne úplně svobodně) drobit hlavně někam jinam. A samozřejmě s přibližující se zimou života člověku čím dál víc dochází, že všechno je stejně jen marnost nad marnost - postupné zmoudření holt není moc slučitelné s nezdolným optimismem. Pokud ovšem nechci spadnout do stařecké infantility - ale nějakou energii snad taky ještě stále dokážu vykřesat. Vím, že si rozumíme ;-))
27.01.2024 22:40:27 | Amonasr
a Liška to uměl
27.01.2024 11:04:55 | jort1
zajímavě pojaté pojetí vnímání sebe (postavy) a času.. snad i krize duše, snad dočasné [ vybrané hudební téma] , skvělý!
26.01.2024 21:26:23 | Otto Mann
Díky za příznivé přijetí :-)
27.01.2024 22:24:23 | Amonasr
nojo, zítřek nikdy neumírá... jen dnešek.. je fajn Tě zase číst Ami*
26.01.2024 19:26:08 | Sonador
Díky Son za milé zastavení :-)
27.01.2024 22:23:19 | Amonasr
Drobíš sebe, drobíš "dnešek"... a ať už opatrně nebo jdeš na to tvrdě a zostra, nebo třeba pod stolem, v prachu a u podlahy... vyjádřil jsi skvěle - budoucno vlastně nikdy nebude, každej zítřek se zas jen v dnešku rozdrobí, furt jen "teď" "teď" "teď"... a proto žijme přítomností lidi, nic jinýho nemáme...a žijme ji tak, jak nejlíp dokážem...to je, co si od tebe dnes "odnáším"... moc ráda jsem četla.
PS: Tenhle koment píšu, i když je mi vzhledem k názvu jasný, že tys tuhle báseň psal spíš s rozervanejma, odmítavejma pocitama. Promiň, já taková bejt moc neumim. Přeju, měj se co nej.
26.01.2024 18:31:26 | cappuccinogirl
Díky za krásný komentář. Je právě moc fajn, že si z toho odnášíš svůj vlastní pocit a navíc i mně je hodně sympatický. Na mých pocitech, coby autora, vlastně vůbec nezáleží - pro mě je mnohem důležitější, aby skrz mé verše případný čtenář objevoval své vlastní nitro, a to jsi udělala k mé radosti ohromně, i když pravda trošku pro mě překvapivě ;-)) A propos, nemusím právě, když mé verše někdo ztotožňuje se mnou samým a místo dílka se snaží zkoumat mě jako člověka - zpravidla se totiž ani netrefí. Snažím se hlavně dosáhnout nějakého účinku na čtenáře pomocí magie slov - s mým momentálním rozpoložením to souvisí většinou jen hodně nepřímo :-)
26.01.2024 18:55:12 | Amonasr
Tož naštěstí, i když jsem za tím dílkem viděla víc "tebe" než jsi se v něm viděl ty sám, tenhle koment je spíš o tom, co jsem u tebe "nasbírala", takže o Ccinu...a to je přesně, jak ty od své tvorby chceš:-)
Mně jsi tímhle dílkem připomněl, že teď je důležitý prožít naplno, ale tak, abych se nestyděla podívat se na sebe do zrcadla, ale to je proto, že jsem prostě optimistka tělem i duší, já i když někdy skončím u země a reju nosem o zem, tak v podstatě jen proto, abych si vydlabala důlek a mohla si zahrát kuličky:-) Mám v kapse skleněnku:-):-):-)* Takže na všechny ty, který vlastně ani nezajímám, se stejně usměju a klidně je přiberu do hry:-)
No tenhle koment... asi pro tebe bude stejně překvapivej, jako ten první, ale tož co už se mnou:-)
26.01.2024 19:21:53 | cappuccinogirl
Ne, není překvapivý - docela mi to k představě o Tobě pasuje ;-)
27.01.2024 22:22:45 | Amonasr
Beeeezva...úsměv mám:-):-):-)
Bo mě to těší:-)
27.01.2024 22:44:25 | cappuccinogirl
;-)
27.01.2024 22:46:45 | Amonasr