BOLEST NEVĚDOMĚ ZPŮSOBENÁ

Průzračně bílý list papíru
se tě snaží přesvědčit,
abys mu svěřila své tajemství.

Proč jsi tak zasněná
a proč jsi tak bledá
Co ti to sedí v očích ...
touha?

Díváš se mu do očí
a tužkou lechtáš po bříšku
- ten bílý list papíru.

Je to snad srdce
nebo jen srdíčko ...?
Stejný tvar má ale i kámen
před vašim domem
Těžko rozlištit,
co jsi nakreslila.

Je to tvé tajemství
- další
Druhé ...Třetí ...
Možná jich máš ještě víc?

Tvůj list papíru už není,
průzračně bílý,
srdce začalo žít
buší - chvěje se
a je stejně těžké jako
ten kámen, co leží před
vaším domem.

Už totiž zná tvá tajemství
Už ví proč jsi tak bledá
Poznal zázrak
- to co se nám zdá všední
a obyčejné
Naučil se dýchat
a teď se v něm probouzejí i
všechny smysly
vidí krásnou dívku
Slyší její tep
- ale také cítí ty doteky
co jsou příjemné a vzrušují ho

Ale co se to děje !
Ta krásná dívka se najednou mračí
- už není něžná
Bolí to !

Než se ten -
sotva narozený chudák vzpamatoval
ležel na dně černého páchnoucího
koše

Už nechtěl znát žádná tajemství
přál si být znovu
tím průzračně bílým listem
papíru
co ho zamilované dívky
se zasněnýma očima lechtají
po bříšku

Přál si být docela obyčejný
a nic necítit
Přál si nemít tu
bušící věc
které se říká srdce
Protože jak právě pochopil
- v jeho krátkém životě
ho už nic dobrého nepotká !