Notování

na domovních schodech
o objetí tónů
slunce zlatilo mi hlavu.

A hlavou plavou
táhly mraky
bílé cáry vlny.

Na jazyk se drala slova
bůhví proč a bůhví jak
možná - jen tak.

Jen tak a pro nic za nic
seděla jsem na těch schodech
s neznámou písní na jazyku
/dost bylo mučedníků/
chci žít!