Slzy pro stříbrnou slečnu

Anotace: "Od Martina Hájka jeho věčné lásce - Kytaře...." Aneb příběh zcela obyčejného kytaristy Jde o báseň pro mého kamaráda, která je psaná jakoby v jeho osobě - tedy jakoby za něho, ale vymyslela jsem to já...(v matice) Echm...

Holubice z bohémských krás
mávají křídly nad propastí
-(na místě)
Snad, že chtěly vyletět do výše,
avšak zastavil je čas.
Pro jejich černotu as.
A to nebe schizofrenní
- ve dne - v noci -
- dvě moře, co před korály
zpupně pění,
dělí kamenná hráz.

Když jsi smutná,
zvonky tiše zvoní.

Když jsi smutná,
tvé slzy chtěl bych ronit,
aby mi už nebyl život putna.

Když jsi smutná,
všechny perly beze jména
kanou z Tvých moří bezbřehých,

jako verše vázané do kytek,

jako verše pro Verlaina,

jako řeka rozvodněná,

jako ticho věčných tich,

jako pulzující a živočišný akostrich...

Když jsi smutná,
pochybuji, zda není to hřích
vykřičet nahlas Tvou krásu
do dálek.

Holubice - souhvězdí tvých řas
na křídlech válejí korálek.
Vím, že nezastaví čas.
Vím, že nevyletí do dálek.
(to se jen tak říkává)
Je krásné být s tebou.
Slyšet onen známý hlas...

Lásko z nekonečen...