O vraném koni.

Ke břehu plave vraný kůň;
jen pluj, pluj ještě dál,
tam je brod, tady je tůň,
zde by ses na břeh nedostal.
Za hřívu jsem jej vzal
a říkal mu tichá slova
a zklidnil ho, aby se nevzpínal;
zřejmě byl daleko od domova.
Nebe se zbarvilo do olova,
vítr si s listím pohrával.
Kůň hlavou háže zas a znova,
a pak se do cvalu dal.
   Běží, běží, v dálce se ztrácí,
   běží, běží, nazpět se neobrací.