Sobota prožitá

Zadrhla jsem se u nádobí
a poslouchala déšť
v ladnosti kapek citu.

Kočka chtěla ven
a překlopila nudu
i krapet studu.

Ten suchý rohlík
s černým čajem
byl pokladem
z obchodu od Vietnamců.
Jsme tu vesnice
a bez marketů.


Dýchám s Bohem v zákrytu.

Svět je meluzína
a volá mě sílou okamžiku.

Vrkám.
Létám u pramene
s moudrostí žabího kamene.

Jednou se ráno usměje,
podruhé zas šedá v jednom jde.

Jsme tu my lidé,
co přeskočíme
a jdeme,
protože svátost říká,
ať vše dobré i zlé přežijeme.

Toť je mé evangelium vzácného dne.

Poezie i víra celistvostí dojme.
S láskou nás Bůh vpřed žene.

Amen.

Jednota jedné krve lidstva.
Je živá a mocná.

13.07.2024