Mezi domy
trčela hrozba hlaholu zvonů
psi byli znaveni
a na lavičce ležely dvě rukavice
jako prázdné, odhozené ruce
Jitro vonělo po jablkách
Ve větru poletující papír čekal na pondělí
Nohy kolemjdoucích mazaly
křídové kresby na chodnících
Přelud Tvého hlasu
polibkem zevnitř tkal krajinu pod srdcem
Vítr zesílil
a na rozích ulic se plýtvalo sirkami...
Alespoň jednu rukavici a jednu tuku v ní, potřebuju k tomu, abych vyťukala...že neděle s bledými rty, ať už je jakákoli, je NEZAPOMENUTELNÁ*
21.07.2024 09:38:19 | cappuccinogirl