Povětrné pašije

Mé volání se ztrácelo
vítr strhával listí ze stromů
a letěl nad vodami jak kadeře vlasů
Odháněl koně z úbočí hor
polykal prach cest
drásal tváře
a rozezníval útesy jako zvony

Nekonečný vítr
zůstával tajemstvím
které denně otevíralo oči
a otřásalo domečkem mých zvyků...