Starý námořník.

Starý námořník s dřevěnou nohou
v přístavní krčmě vysedává.
Kdysi žil na moři, pod oblohou,
teď v přístavu o dlažbu zakopává.

Často dívá se za lodí, za plachtami,
svou palubu pod nohou v paměti cítí.
Jak rád bych, chlapci, vyplul s vámi:
dívá se na hvězdy, jim co na cestu svítí.

K večeru horký grog v krčmě si dává
a s přáteli na plavby vzpomínají.
Kolik jich chrání šedá, jeho hlava,
a přátelé další k nim přidávají.

Dalšího rána, zas, vyhlíží plachtoví
lodí, co se zbožím z dálek se vrací,
lodí, přeplné jež sítě své naloví,
lodí, co pomalu se za obzor ztrácí.