Jednoho rána.

Jednoho rána.

Zranila's mi srdce kordem pochybnosti,
a já neměl čas ten výpad zachytit.
Stáli jsme oba v lásce na předmostí,
však nebylo dáno spolu nám být.

Nesmělé bylo naše seznámení,
byla jsi chladná - v první chvíli.
Pak jsem ti zastavil na znamení
a my se poprvé políbili.

Jednoho rána se rozezněl zvon,
náhle se srdce mu rozlomilo.
Poslední odletěl hluchý tón
a mé srdce splašeně bilo.

Bylo to znamení, nebo náhoda,
v zahradách vznesli se ptáci.
V dopise... prý naše dohoda
i láska svůj smysl ztrácí.

Autor Kan, 02.08.2024
Přečteno 179x
Tipy 20
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

02.08.2024 13:35:08   mkinka

Velké.

líbí

02.08.2024 15:24:00   Kan

Díky. :-))

líbí

02.08.2024 15:25:24   mkinka

Rádo se stalo

líbí

02.08.2024 15:25:52   Kan

:-))

líbí

02.08.2024 11:58:13   cappuccinogirl

Kane to je tak nádherná báseň...proč sakra? Proč zrovna u ní mám takovou chuť ti odporovat...
Přesto, ukládám si*

líbí

02.08.2024 13:34:06   Kan

A, v čem mi chceš odporovat ? Já tam nic netvrdím. :-))

líbí

02.08.2024 14:33:20   cappuccinogirl

...no s posledním řádkem mám...trochu problémek:-)
Mám pocit, že jestli dneska napíšu dílko,, budu se držet v těchhle Kaních vodách:-)))

líbí

02.08.2024 15:24:54   Kan

To se, přece stává. :-))

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.6 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel