Když se zasním...

Když se zasním...

Ta nádhera...

Stromy září podzimními barvami...
Listy hrají svoje sóla,
ještě že listy nezní, to by byla zvonkohra...

Veverky si schovávají poslední oříšky..
Jestlipak je v zimě všechny najdou?

Po ještěrkách ani vidu,
už se schovaly hluboko pod zem,
Mají tam za ty roky
postavené snad celé městečko...

Tak zas na jaro Janku a Leontýnko,
až se slunce pořádně opře
o kameny ve skalce,
rádi vás uvidime...

Vlezete mi na ruku
a jazýčkem okoštujete,
jestli jsem to já...

Srny se s mláďaty toulají
po lese a louce,
všichni jsou šťastni.

Pokud nepotkají pytláky,
nebo myslivce...

Ježci funí, dupou,
taky mají naspěch,
rychle se najíst
a najít úkryt na dlouhý spánek,
zima je jim v patách...

Ptáci pějí ódy,
děkují za krásné léto,
za spoustu narozených dětí...

I u nás to bylo jak v porodnici.

           Měli hnízda v modřínu vedle terasy,             dokonce i u dcerky na stavbě.

Létali tam přes otevřenou ventilačku,
jako kdyby se vraceli domu...

Kdoví, kdo se přišel podívat,
jak to sama holka zvládá,
třeba to byl někdo z domu
v jiném životě...
Ukázal jí, že i v takové stavbě lze přivést mláďata do domu.

Teď už jenom nachystat budku
pro ty otužilce, kterým zima nevadí...

Na jaro a v létě
nám přiletí poděkovat,
že jsme se o ně přes zimu
dobře postarali.

Tak dobrou, třeba bude pokračování snu              o krásách této zemi...