Loutka.
Loutka.
Ze dřeva loutka vyřezaná,
z bezového, co má duši.
Úsměv, jak malovaný,
vážně jí sluší.
Má vědoucí pohled,
ta loutka příběhy vidí.
Dokáže vyčíst je
v očích lidí.
Je vzpomínka dávná,
ještě mám ji před očima.
Přes závoj mlhy,
přece, jen, ve mně dřímá.
Měla svůj život,
loutkář ji léta vodil.
Jednou, snad, zešílel
a do ohně ji hodil.
Poslední tipující: IronDodo, Jeněcovevzduchukrásného, jort1, Sonador, Pettie, Elisa Day, cappuccinogirl, Psavec, karolinakarol, Marten, ...
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk06.10.2024 12:39:22 cappuccinogirl
Tohle je tak pěkný dílko, tak moc! A já bych se nejradši neviděla, když si pomyslim, kam mě to celý hodilo...já neměla toho Pottera číst:-)))
Kane, krásnej den přeju, tohle beru jako pohlazenku, i přes ten konec*
06.10.2024 17:58:05 Kan
Život se ubírá spletitými cestami, nikdy nevíš, koho na své cestě potkáš. Taky ti přeju hezký zbytek dne. Díky za komentář. :-))
06.10.2024 11:35:34 karolinakarol
Kamarád mi říkával, že vypadám, jak vyřezaná z lipového dřeva... Můžu být ráda, že v ohni jsem neskončila :-)
06.10.2024 10:27:05 mkinka
Dobrá báseň, příběh pinocia je mi blízký,ale už ten obsah si přesně nepamatuji
