Nepolapitelná

Hora nese podnebí
i mlhu mezi prsty
jako ženská krajka,
co se po letech
opět nosí.

Nížina má vyvýšeniny,
protože malíř
počítá kožní jamky.


Au.
I moře je zasyceno
prostým tichem,
že modrá světí
bílým vousem.


Svět je hádanka
a život prudkým klusem
mezi stoupáním i pádem.

Dobré dopoledne.
Kéž každý zná svůj sen,
aby byl než zemře,
vteřinou zaplněn.

Chléb, sůl
a na zakrytí
pár hadrů jen.
Než tělo padne
do temných děr.

Existuje něco?

Lastura tlačí.

Rodokmen dávej a ber.

Pár slov letí
jako sítě
a možná ty
stébla sena
probudí Tě.

Hej.