Poutník a hvězdy

Z vesmírných světů poutník jde časem
za svou touhou, za svým hlasem
dlouho hvězdným světem kráčí,
ale, jen s touhou si nevystačí.

Byť touhu má, má, však, i cíl ?
Jen pro touhu, nikdo se nenarodil.
Bez cíle toulat se neklidnými kraji;
proč ? co potká je, se ptají.

Kudy jít, sebe sám poutník ptá se:
se svou touhou a nadějí v hlase,
ke hvězdám s prosbou se obrací:
veďte mě, prosím, k hvězdnému paláci.