Někdy zůstane jen slabika
a vítr jí do pohybu dá
jako pravda,
co se za lež schovává.
Love, die Liebe.
Je někde či ne?
Promiňte.
Hluk po ulicích
ničí bubínky.
Děti znáte hlas harmoniky?
Ne.
Umělá inteligence nás to naučí.
Ticho.
Ten starý nástroj je mámy.
Dusí ho prach němý.
Pojídají ho slzy.
Amen.
někdy zůstane jen s.LA.b.i.k.a
ale právě k ní se přiřadí další a jiná
a další / a pak se kdesi na pozadí
zrodí muzika
co hladí
- vzrůstá - miluje, léčí a vzlíná :)*
09.10.2024 09:15:26 | šuměnka