Resurrectio

“Tak sem vypil plechovku Redbulla

chtěl sem si protáhnout křídla.

Bohužel se nic neděje

nejsem anděl

to už tak holt bejvá.

 

A dál bezcitně seděl

jako kdyby

nikdy před tim nelítal.

Nevznesl se.

 

“Nevím

co je láska

řekla ta černá dáma.

Šach-mat!

-To je ten tah

na kterej se prohrává.

 

…Přitom dál

nehybně stála.

 

“Nepohla se

-ta zasraná myšlenka

uvnitř mě

hluboko

zakořeněná

někde tam

uprostřed

mejch střev.

 

Snad jako by

chcípla…

 

A z toho nepřebernýho

množství

falešných tváří

si začala myslet

že jsou zrcadlem

skutečností

co se v odrazech

sama sebe

odráží…

 

“Něco mě sráží.

Pomalu až k nebi

a snad ještě dál

jako by

až do atmosféry.

Topim se

mám strach.

 

Naznačila němou hubou

potápka

která se nikdy netopila.

 

“A možná taky ne

co my víme…

Kdo ví?

Uvidíme…

 

Řekl slepý v koutě

a dál pokračoval

v chůzi

za těma

pestrobarevnejma

v tichosti světla

rozlitejma

konečnejma

snama.

 

“Protože všechno nemůže být jen

krásný

a nekonečný

-to by jinak nebyl život.

 

Zamumlal si pro sebe

starej hrobník.