Vjemy

Viděl jsem slunce

i když bylo schované za mraky.

Taky jsem viděl tebe

i přes to

že si se schovávala

v okně

za obnošené záclony.

 

Tam mezi stavbou

všedních

nudných domů

ve kterých přespávají nevšední

zajímaví lidé.

 

A viděl jsem také moře

i když bylo dočista vyschlé.

A taky jsem viděl sám sebe

trochu šedivého

člověk časem prostě stárne.

 

/ Navzdory tomu

ať protestuje

jak chce /

 

Taky jsem ochutnal lásku

byla sladká

jako cukrová vata.

A chvílemi zároveň trpká

a hořká

jako je v tercii falešná nota.

 

Ochutnal jsem z klína lží

a polopravd.

Připil vzhůru k nebi z pohárů

těžkých

jako život sám

plných pravd.

 

Po nocích poslouchal

utahané melodie

naslouchal

kde jaké radě

zakalených v jasné barvě.

 

A také jsem se tě chtěl dotknout

cítit na sobě tvůj dech

hmatem protnout tvojí kůži

na mých

deseti prstech.