Na vlnách

Žiju ve svých představách,
kde nemůžu se zranit.
Bloumám ve svých úvahách,
kam dál se budu plavit.

Dny jsou jak mořské vlny,
každá z nich krásu ukrývá.
Stejně jak panelové domy,
ve kterých lidem život zhasíná.

Na molech vyhlížíme naději,
kde obzor slunce rozpíná.
Z balkónu pozorujem lidi,
když se zrovna nikdo nedívá.

Střípky našich myšlenek,
rozstřelené do všech stran,
a zbytky našich vzpomínek,
zběsile buší u nebeských bran.

Každý si leští hodnoty,
snaží se najít cestu svou,
někdy však pravé klenoty,
umírají, ve stínu pod krásou.