… ať svět není Blues

 

Jednou krev nám ztuhne

a uvolní se svaly,

vzdát se není snadné,

když stále je s čím hrát…

 

někteří tak smutně

až do konce se rvali,

tak se pozná prostě

ten kdo měl život rád.

 

 

Jsme jenom věčné děti,

na schovku s lety hrajem

směr od deseti k pěti,

při jedné jdeme spát,

 

čím víc však ten čas letí,

tím větší máme zájem,

té cestě ku dožití

omezit strmý spád.

 

 

Ale… teď jsme ještě tady… ne?

 

Dál hrajeme si… rádi… že?

 

Tak třeba skládačku

panenko, panáčku

ze slov si zkus,

ať svět není Blues.