Oblázky

Oblázky

Oblázky

 

Až obejme mě luční kvítí,

až předá mi zlatou ratolest,

nechám strach, ať šeptá mi slova,

jak zbloudilým lidem šeptá les.

 

Až poslední kousky mé kůže

se promění v bílý mramor,

nechám hněv, ať vede mě k oltáři,

jak k lásce nás přivádí amor.

 

Až ze světa uvidím příliš,

až zodpovím všechny otázky,

nechám lítost, ať uhladí rány,

jak dělává to voda s oblázky.

Autor Jordliana, 02.11.2024
Přečteno 59x
Tipy 11
Poslední tipující: cappuccinogirl, Iva Husárková, Marťas9, zase já, Ondra, Psavec, mkinka
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Krásné dílo...

Nikdy nezodpovíme všechny otázky...
Život nám vždycky zůstane dlužen nějakou odpověď...
A oblázek...pokaždé se znovu a znovu nastaví dalšímu pohlazení řeky...*

03.11.2024 12:01:12 | cappuccinogirl

líbí

Díky a krásně napsáno. :)

03.11.2024 12:16:21 | Jordliana

líbí

děkuji :)

02.11.2024 23:59:02 | Jordliana

líbí

Moc hezké...

02.11.2024 23:23:36 | Marťas9

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel