Jedu na poštu.
Jsi doma?
Slova známá.
Haló, kávu ano?
Ne, tu už jsem dvakrát měla.
Čaj.
Při šálku počítáme roky
společného pobytu
napříč vesnicí.
Též se odstěhovala
z matičky Prahy.
Povídáme jen letmo,
co dělají děti
a upíjíme den hezký a krotký.
Jsem starší.
Vadí to někomu?
Usmíváme se
a každá jdeme
svou cestou.
Nesmějeme se
nad záchranou vestou.
Měsíce ve spojení
krásně padnou.
Jo.
Jemné nyance *
16.11.2024 11:47:47 | Dejvis
Evička má velký příběh a jsem ráda, že jsem jí mohla věnovat básničku. Na svůj věk ještě chodí do práce. Syn se jí málem přiškrtil u porodu, celý život se snažila, aby mohl vést plnohodnotný život. Vážím si jí jako člověka, který roky nezapomíná na starou kámošku Jitku. Objímám.
16.11.2024 11:51:54 | mkinka
... klidná, nad věcí... děkuji...
15.11.2024 22:03:49 | mravenec
jen ti starší lidi se ztrácej,
ale ty jsi krásný kvítek,
nerezavěj
15.11.2024 20:34:09 | víc