Vítr hrál na hoboj.
Vítr hrál na hoboj.
Vítr hrál na hoboj píseň podzimu,
hrál nadšeně, nahlas a trvale:
měl k tonu, asi, své důvody.
Že falešně, to rád mu prominu:
hrál, jak chodící muzikant v lokále
mizerné, zmačkané hospody.
Zlatavé spadané listí roztančil,
jako uličník hvízdal v podchodech:
měl k tomu, asi, své důvody.
Hrál na hoboj ze všech sil,
tóny se skrývaly v holých zdech:
radostné z nabyté svobody.
Dozněly podzimní balady,
vítr se utišil a zase šel.
Usnuly prokřehlé zahrady:
jejich sny, ty, jsem jim záviděl.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk10.12.2024 18:59:01 Admirál
Téma opět skvěle podané, smekám před námětem. Bez zbytečných metafor ale přesto řečené vše. Díky za tu krásu. Tipuji málo, dnes jasný tip
09.12.2024 22:36:30 cappuccinogirl
Dá se ve zmačkané putice sehnat i zmačkaný pívo, uňahňaný do půllitrů, nebo jen zmačkaný noviny??? Větře, zaduj, ať maj štamgasti co nejčerstvější zprávy:-)))*
A ten hoboj? To už je panečku úplně jiná větrná písnička:-)*
09.12.2024 22:56:23 Kan
Dá se v ní sehnat daleko víc. Třeba umolousanou pusu, nebo poplácání ubleptanou rukou. Opřeš se o stůl a hned se přilepíš. Takhle nějak vidím zmačkanou hospodu. :-))
