deštník jak vlčí mák

Červená tečka
v šedém prostoru
mezi spěchajícími těly

Opuštěný
na hraně schodů
kde končí světlo

Nechala ho tam stát
protože některé věci
musí zůstat
jako znamení

Proud lidí
míjel jeho samotu,
jak míjí voda kámen v řece.
A nikdo netušil,
že právě tady
se dva životy
dotkly jeden druhého

V její kapse
zmačkaný lístek
s číslem
které změní všechno

Večer telefon
jeho hlas
našel jsem váš deštník
červený jak vlčí mák
v betonové poušti

A chodba metra
už nikdy nebude
jen šedou chodbou
ale místem
kde začínají příběhy

.

.