Poslouchám

Tlukotem srdce,
čajem ráje,
souzněním rána,
volá den
v udici plné návnad
pro rybu,
co má strach.

Plave,
co jiného má dělat.
Tichá a bez vody
u svých vrat.

Rybář jí bere do dlaní.
Ona brečí,
tak opět pustí jí.
Mácha ploutví.

Děkuje a zas nemluví.
Bojí se,kdo další
ji uloví.

Jen vodu rozvířil
ten vítr mrazivý
a bolely i šupiny.