Četla jsem starší báseň
a nebyla moje.
Vytiskla jsem si jí
pro chvíli,
kdy přijde
ten autor neznámý,
co v očích má lucerny.
Abstraktní obraz vnímám
jako jeho duši.
Neviděli jsme se,
ale v básni mu to sluší.
Pst.
Ať to neslyší.
Tajemství perel
bohyně kočičí.
Mňau a děkuji za
radost na líci.
Od rána jsem na netu hledala, pro našemu corgimu svítí oči jako dvě lucerny a jezevčicím ne. A ty tu píšeš o lucernách, to jsou někdy náhody...
05.02.2025 08:46:01 | Philogyny1