Za okny stál dům

Za okny stál dům
s rukama z prken
a nohama z pálené hlíny
Z komína vycházel dým
ale byl to spíš dech
Byl zářivý a hustý
pomalu se vznášel
a lepil se k nebi
jako barva

Průčelí byl jeho obličej
víc než jen stín
víc než jen tma
Ten dům dokázal mluvit
i když to nikdy nedělal

Občas se jen zhluboka nadechl
v jeho kostech zapraskalo
a srdce domova začalo zhluboka tlouct
Jeho neviditelné prsty trhaly listí ze stromů
a hravě ho vyhazovaly do vzduchu

V domě byl také dřevěný stůl
a v prohlubni uprostřed
se hromadila krev
V ní plavaly hodinové ručičky
které nikdy neukazovaly čas
Když hladina dosahovala k hranám
plavaly v ní jak stébla v rybníku

Všechny dveře byly zamčené
a klíči v nich se nedalo otáčet

Když dům zavřel oči
změnil svůj tvar
Chvíli byl postaven z červených cihel
potom byl pokryt bílou omítkou
a začínal se kroutit
jako živý tvor
který si právě uvědomil
že je stále naživu

Jeho výkřik se rozbil o stěnu
a jediné
co zbylo bylo ticho