Děti si hrají na chodníku

Děti si hrají na chodníku
Křídami kreslí krále a královny
pěšce s rozbitými koleny

Každá hra končí stejně
někdo smete figurky do prachu
a řekne
že svět je nespravedlivý
Pak přijde déšť a smaže tahy

Matky berou děti za ruce
a zatahují je do bezpečí domovů
ale tam už nemají své vlastní hlasy
Když promluví
jejich slova
připomínají ozvěny
cizích rozhovorů

Venku zůstávají jen figurky
Bez očí
bez tváří
a čekají na další hru