Viděl jsem ho dvakrát
Jednou na mostě
podruhé v zapadlém podchodu
Nesl rám
ale žádný obraz v něm nebyl
Jen vítr a kus oblohy
která se měnila podle toho
jak se zrovna otočil
„Co hledáte?“
zeptal jsem se
Usmál se
ale neodpověděl
Možná rámoval svět
A možná doufal
že když ho přiloží k té správné tváři
zůstane v něm její otisk
který nikdy nevybledne