Každou noc se posadí ke stolu

Každou noc se posadí ke stolu
a vyjme si srdce z hrudi
černé
pulsující jako rozžhavený uhlík

V šuplíku má další
čisté
a klidné
jako kapka mléka
v měsíčním světle

Jemně ho zasadí mezi žebra
cítí
jak se jeho dech zpomalí
jak se v něm rozprostře chladivý klid
Pak zavře oči
a usne

Ale ráno
když se probudí
ho černé srdce čeká na stole
hladové
a netrpělivé

A tak si ho vloží do kapsy
a nosí ho tam celý den
jako tajemství
které nikdo nesmí znát