Znám

Znám řeku času,

znám dešťové písně,

co znějí někdy dlouho, někdy krátce,

ale vždycky vlídně

uhladí stopy po zápasu.

Znám barvu rozbřesků

i vůni roztoužených květů,

co hladí den i noc a noc i den

a jsou stálostí k nestálému světu

stejně jako láska patří ke stesku.

Znám hlas mraků,

znám bílé peří snášející se na zem,

odsouzené k blátivým zítřkům.

A zde, kdejaký blázen, 

čte si v knize zázraků

a říká, že zná řeku času,

vůně, písně,

barvy i odstíny hlasů.

Jen na to bílé peří

stále šlape.