Neutekla
jen se rozvázala
jako uzel
který byl až moc dlouho utažený
Když měla ještě ruce
když měla ještě jméno
našli ji divocí koně
a tak běžela s nimi
Vítr ji jedl po kouskách
nehty
vlasy
dech
A když jednoho dne zastavila
už neměla tělo
Jen tlukot kopyt v srdci
a píseň
kterou jde zaslechnout jen při cvalu
Nikdo ji nikdy nehledal
ale vítr v těch krajích
byl občas cítit po koních
....Krásná představa rozprostření se v prostoru průniků.....prostě se zneviditelnit....a být jinak....Ji.
21.03.2025 20:37:49 | jitoush
Neutekla
jen se rozvázala
jako uzel
který byl až moc dlouho utažený
parádne
obdivujem
21.03.2025 08:24:22 | gabenka
miluju vítr, co je cítit po koních
a miluju koně, co cválají jako vítr :)*
21.03.2025 07:50:58 | šuměnka