Vlak duní žilami tratí

Vlak duní žilami tratí
a na klavír nikdo nehraje

Z prázdných ptačích klecí
vylétají můry
a drolí se
v pudrový prach

V kupé číslo nula sedí stará žena
její ruce jsou průsvitné
až se bojíš

Na klavír nikdo nehraje
a vlak jede tam
kde končí země

A mezi vlnami plují dveře
za nimi je dům
a za domem pole

Celé město spí
a pod jeho kůží běhají tramvaje
plné prázdných kabátů