rozkradla ticho
z výšek vraních
samota sta hlav k ukrákání
zalehlo uši
oči
dům
že nejde pozotvírat ani
přirazit křik
už nevyjdu!
jako by sypalo se ze mě
ještě tě zbývá drž a neměň
za zobák
za brk
za pařát
sebe by člověk dávat neměl
hladům a solím u škvír země
létat je fér
si aspoň přát
Dnes jsem tu báseň objevil. Díky Ti za ni.
Plyne tak lehce a závěr korunuje dílo.
20.01.2026 20:49:42 Vaska49
Pro mne jedna z nejhezčích, co od tebe zatím četla. Opravdu.
18.05.2025 09:55:56 Philogyny1
je stará :) Takhle už nepíšu ... nejsou lidi :) ta atmosféra je pryč, nedá se vytvořit - musí být všude kolem, teda pro mě. Nemám talent od pánaboha, jen občasné jiskry a zážehy ... :) Proto si cením té tvé poezie, že je jako potok, nezastavíš ... :) Děkuju
19.05.2025 09:55:29 lawenderr
Tak leť dívenko prostovlasá
tvé verše?
toť čistá krása
brk o brk škrt
a trochu drásá
ST law :*
25.03.2025 23:30:39 Malá mořská víla
...Rozhodně se nedej.....cele jen Múze...a to Ty ano....Tě má ráda.....Ji.
25.03.2025 20:52:23 jitoush
Když vrána k vráně sedá... Nechat si rozkrást ticho a darovat jim pdzimní obzor k zasmušilosti. Já sám nedal bych lawanderr, nedal a zaťal se!
25.03.2025 18:16:59 šerý
Hmmm...
vím, že každej patříme do svý kůže, páč je nám šitá na míru a máme v ní nacejtíno, ale bejt aspoň chvíli lawenderr, když kolem ní letí takhle silná Múza, to bych si věru přála, víc než to lítání:-)*
25.03.2025 18:15:18 cappuccinogirl