Rozbitá realita

Sedím na své židli

ach ta židle je tak složitá.

Co v ní asi jenom sídlí

když láhev nad ní je vypitá.

Láhev na stole teď prázdná leží

a též rozumu se plnosti nedostává.

Elixír svěžesti teď pozřu stěží

když stůl mi znamení k dobré noci dává.

Neb otisk mého čela na něm už ho bolí

zdá se, že nejen tato láhev je dopitá.

Samy sebe sublimujeme do různých rolí,

když bdíme a realita je tak rozbitá.