Pozemské tepny

Zapomeň na anděla padlého k nábřeží

břehy řek jsou jak potemníci v tréningu

postí se a vlny setřásají pěnu dní

a ty šustíš svatební vlečkou v mlhách

Proudy těkají a vlásky vlečou tíhu bystřin

znáš se k veletokům i stříbrným pramenům

sejmi ten háv a v nahotě při vírech stůj

jako koniklec vlnky co brouzdá se domů

Hledáš či jen bojuješ o podmanivý úsměv?

Což neleží ta lehkost míru na bedrech vod?

Jak kypí tisíc let moudrosti v plynutí koryt?

Myslíš, že zas rozkvetou páry svěžesti?

Zapomeň žes sny rozmělnila v bažinách

poddajné kapradí volá tě k domovině

a až půst ten prameny zjasna ukončí

v oceán blažený spočine tvé vlhké oko