Uprostřed silnice stála srna
její hlava se kymácela na dlouhém drátěném krku
a paprsky tvých světlometů
se utápěly v mlze jejích očí
Když jsi vystoupila z auta
z rádia se začal ozývat jen statický šum
Chvíli se zdálo
že se stanice samy ladí a proměňují
Chvíli byl slyšet tichý zpěv dítěte
pak podivný křik muže
který přecházel ve štěkot psa
Ty hlasy tu nikdy neměly být
Srna naklonila hlavu
a v jejím drátěném krku tiše zapraskalo
Z rádia se ozval tlumený hlas
„Vrať se“
řekl
a tys vykročila vpřed
Píšeš skvěle, Duhová Rybičko... jen jsem se u Tvého textu poněkud zachvěla, je jako živý!!...
04.04.2025 21:17:38 | Helen Mum