Spočinutí

Bleskosvod rozjitřil aury kolem hlav nezvěstných

prosté duše zajásaly i rampouch tál v bezvětří

krok mínul se smyslem a z barelu skelné vaty

zpocený kulisák vytahuje červí díru vzpomínek 

Kde jsi upustil od ran rajským bičem ve tvář?

Co vzpříčilo se v krcích krkavčích přede dveřmi?

Jak málo státi se nezrozeným pírkem stačilo?

Kam tekou roněné křišťály když ne na vor běd?

Postranice v houští popelavých stařenek spí

a vlaky upouštěje páry kamsi do neznáma

nemeškají, jen touží svléci si pyžamo z těla

by úsvit tajů probleskl po prachbídné noci

V beznaději skrytá naděje, tam a jenom tam

klepe na dub a tón laská jazylkou vibrující

přeskočila deska a zas tě tu mám jak strom

vrostlý do okrové pochvy z chřestýší kůže