Sonet pro Lunu

Promiň mi Luno dnes,

že zradil jsem já tebe,

po setmění odešel na ples,

a nehleděl víc do nebe.

Potěžkej Luno mé srdce zrakem,

pošli do mne tisíce hromů,

zastiň mě paprskem nebo mrakem,

já pak přijdu k tobě domů.

Byl jsem Sluncem a Luna mě hrála,

já tančil pro ni nevýslovným tancem,

a lhal vichrům, že je to sázka.

Když Luna dohrála, pak se jen usmála,

snad nebyl jsem její léčky štvancem,

jen poutníkem, co neví, co je láska.