Ztracení lidé mají v očích světla aut

Ztracení lidé mají v očích světla aut

Vcházím do bytu

Podél stěn sedí stíny
s hlavami nakloněnými ke straně
jako by čekali
že něco řeknu

Na stole leží jablko
ale uvnitř bzučí vosí hnízdo
Zkouším se ho dotknout
ale už je pozdě
jeho maso je měkké
jako mrtvá hvězda

Z kohoutku neteče voda
jen modrý písek
A když projdu kolem zrcadla
vidím tam někoho jiného
jak se mi snaží pošeptat do ucha slova
jímž nerozumím

Podél kolejí rostou stromy
jejich větve jsou dráty
a v kmenech cvaká čas

Vlak přijíždí přesně o půlnoci
ale nikdo z něj nevystupuje
Dveře jen zasyčí
a ticho padne na perón
jako těžký kabát

Podél zdi se mihne pes
má uši z papíru
a v krku vraženou rezavou lžičku

Pije z kaluže světla
a sleduje mě očima
které nejsou jeho

A když se otočím
je pryč