Pod jazykem mi roste ostrý stín

Pod jazykem mi roste ostrý stín
má chuť železa a vlhké hlíny

Město se láme v popelavém ránu
pod kůží z asfaltu dýchá v rytmu skrytých strojů
a z podchodů se táhnou dlouhé krky
rozežrané rzí

Jsme jenom hlasy v ozvěnách těch zdí
Jsme rezavé hřeby
které nikdo nevytáhl
ze shnilých prken jejich vlastních těl
A v lidských očích poblikává světlo lamp
jak kdyby na ně šlápla velká noha