Jako obvykle slunce zapadlo a zase vyšlo.
A přeci se mi zdá,
že se svět na pár chvil
mezi dnem a nocí zastavil.
A v té krátké chvíli
se přes zlatá pole
stáhla šedá mračna
a zem byla najednou po slzách lačná.
Tak plakala hejna vran,
plakaly hvězdy nad lukami,
jedna jediná lilie bílá
a já je všechny v dlaních konejšila,
protože svět se změní,
protože někdo byl a už není.
...když najde se, kdo zkonejší
ten cosi z sebe dá a smutní, slabí, hned jsou silnější*
27.04.2025 23:44:11 | cappuccinogirl