Anotace: Žánr: Reflexní báseň Krátký popisek: Přemýšlení o bolesti, proměnlivosti vztahů a vnitřním uzdravení, vyjádřené skrze obraz květin, které znovu získávají svou vůni, když přijmeme sami sebe.
Kytky
Kytky ve váze,
kytky trhané,
kytky v květináči –
většinou je to nádhera,
hlavně na louce,
všechno kvete.
Ale najednou
přijde čas, kdy ty
kytky nevoní, protože
růže mají trní,
a ty bolej jako když
jsou zapíchlý za nehty,
a tam ta bolest bolí,
jak bolest srdce,
neskutečně –
jako pocit odtrhnutí,
od tebe i ode mě.
Nepochopení, proč
to má tak být.
Proč to mám tak
prožívat – a musí
to tak bolet?
Ale jednoho krásného
dne necháš tu bolest
za dveřmi a přijmeš
sama sebe a řekneš:
„Tak to mělo být.
A ty už nejsi nic.“
A kytky ve váze,
kytky trhané,
kytky v květináči,
i ty na louce,
budou zase vonět.
A trny už nebudou
tolik bolet.
Wow, to je ale nádherná báseň! Tá cesta od opojnej krásy k bolestivým tŕňom a potom zase k znovuobjavenej vôni a sile je taká silná a autentická! Úplne ma to pohltilo! Super!
11.05.2025 07:06:45 | IronDodo
Bolesti už bylo dosti - je třeba také konečně žít - a je skvělé, že už to, v rámci možností, jde.., milá Červenovlásko :-)*
10.05.2025 16:26:45 | Ondra
skrze bolest i vůni víme, že jsme živí
a srze vidění krásy, že máme i duše snivý :)*
10.05.2025 16:21:13 | šuměnka