... kde slunce se třpytilo o něco níž
... kde slunce se třpytilo o něco níž
Ztratila se
někde v davu
na náměstí
u přístavu
a vím,
že kdysi byla plná hlasů
a že všichni z vás ji znali.
Pak, jednoho večera,
když se brány zavíraly
a na lidech únava ležela,
vyšla ven dlouhými kroky
vstříc všemu, co pomůže
zapomenout na ty roky
špíny, strachu a holé kůže.
Viděla světlo, ale stíny byly blíž,
slyšela zpěv, ale zpívala minulost,
tam, kde slunce se třpytilo o něco níž,
tam pomalu kráčela nevinnost.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Krásně zachyceno, byla jsem zvědavá, ke komu povedou ty nitky řádků a ten poslední mne Nevinností pohladil. Z dnešního světa se právě Ona vytrácí mnohdy rychleji, než by měla, je to škoda. Krásná báseň*
19.05.2025 14:52:27 | cappuccinogirl
Je skvelé, že na ňu myslíš, popri tom ako ju často ušliapu davy...ale ona tu stále je a to je dobre.
19.05.2025 14:07:21 | BlueZ
Chceme-li naslouchat pokojnému ráji, musíme někdy podlehnout žhnoucím dlaním, které zanechávají rány v našem vnitřním světě.
Musíme vytrvat – a přečkat, než se bouře rozuteče do pasti ticha.
Síla… ve všem tkví síla. Máme-li ji, dokážeme držet i neuchopitelné pod kontrolou.
Přeji ti klid – takový, co se nedá zlomit. A ticho, co nese světlo.
18.05.2025 23:59:11 | adelhamerska
