skica Ester
skica Ester
Anotace: poslední okamžiky
Na rubu starého dopisu
je obrys dívky,
která nikdy neřekla své jméno nahlas.
Řasy má nakreslené inkoustem,
jenž zbyl po psaní modliteb
v zavřeném vagonu.
Vlasy jí padají
jako řetěz z klíčů,
které už neotevřou žádné dveře.
Na krku nese šňůru úlomků -
každý z jiného skla,
každý z jiného města zlomeného času.
Ester má na zápěstí číslo,
které neodpovídá žádnému věku.
Z očí jí visí stužky
z modlitební knihy,
kterou zakousl oheň.
Za ní je stín domu,
který stojí i když ho zbourali.
Z jeho oken rostou trávy,
ze střechy kapou verše
psané v jazyce,
který už nikdo nemluví.
Na místě úst
má Ester knoflík —
černý,
jako podzimní nebe zavřené do sklenice.
Na okraji skici
někdo napsal
modrou tužkou:
„Kdyby zůstala, byla by se stala houslistkou."
A pak přeškrtl
všechna písmena
a zůstal jen otisk
ukazováčku
a stín hebrejského písmene,
které znamená "pamatuj".
Komentáře (22)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
...pamatuj, člověče
na dobu dávno minulou,
než život prsty proteče
snad zahojíme rány láskou svou...
Dotkla se, díky, Monarcho*
22.05.2025 21:27:56 | Emily Říhová
Tá ťažoba... smútok aj úcta, čo si do toho dal...
...dlho som pozerala na nick... a až dnes som sa dozvedela, čo si ty za motýľa...:)
21.05.2025 22:14:35 | jablonka
Tak tohle se DOTKLO - a NEZAPOMENU
hvězda všitá na kabát...
jediná, co neukazuje směrem do naděje, ale vrhá osud do stínu...
a housle pláčou*
ST
19.05.2025 17:56:53 | cappuccinogirl
Myslím, že je tu spousta vnímavých, citlivých duší, Ty také cappu. Myslím, že jsme si navzájem takovými světly ve tmě..kéž by bylo tehdy i pro ně..nikdy se nepřestanu ptát: jak něco takového může někdo spáchat na člověku?
Děkuju, cappu
20.05.2025 06:52:16 | monarcha stěhovavý
Pěkný otisk paměti. Žlutá hvězda utrpení na černém nebi. Kdo ví a chce, si jí vyhledá. Kdo neví a nechce vědět, chce v prospěch hnědé, změnit dějiny.
Jímavě napsané*
19.05.2025 12:09:01 | šerý
Vážím si Tě nejen jako skvělého poety, ale i jako člověka. I Tobě velké díky za komentář, šerý.
20.05.2025 07:51:52 | monarcha stěhovavý
Často si v těchto souvislostech vzpomenu na:
Dan Pagis (1930–1986)
NAPSÁNO TUŽKOU V ZAPLOMBOVANÉM NÁKLADNÍM VAGONU
Zde v tomto transportu
jsem já, Eva,
s Abelem synem svým.
Uvidíte-li mého staršího,
Kaina syna Adamova,
řekněte mu, že já
/antologie Písek a hvězdy/
https://www.facebook.com/photo/?fbid=2071658006177582&set=gm.1764170890357921
19.05.2025 09:16:51 | jipi
A mně naskočila husí kůže. Je to tak smutné a takových osudů bylo nepočítaně. Citlivě a velmi emotivně napsáno.
19.05.2025 08:51:13 | Rafinka
Rafinko, děkuju za návštěvu. Jsem si vědom mnoha nedokonalostí a že jsem mohl psát stokrát jinak. Jsem rád, že ten hlas (a nejen pro Ester), který jsem v sobě nosil několik měsíců, konečně zazněl.
19.05.2025 09:17:38 | monarcha stěhovavý
