Když křičí mláďata
Když křičí mláďata
Anotace: Když křičí mláďata lyrická báseň ve volném verši Poznámka: Tahle báseň nevznikla podle žádné písně. Je to tichá prosba za ty, kteří nemají hlas. Slova, která přišla ze soucitu a bolesti.
Odpusťte jim jejich viny,
a že jsou prostě jiní.
Mláďata, co křičí,
mají křídla zlomená,
jejich duše hrozně naříká ji
že už se nikdy nevyléčí.
Tak prosím, dejte jim
trochu času —
a oni vám řeknou proč
tak neposlouchají.
Že jejich svět se točí,
a oni dýchat nezvládají.
Že chtějí najít kus svého místa,
místo toho stojí
na kraji pekla.
Dejte jim trochu
svého času
a úsměv,
který je zvedne
z toho místa,
ať je zvedne až do nebe,
kde se dýchat povede.
Komentáře (9)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Odpuštění, čas a úsměv jim bude k ničemu, když na ně někdo dupne. A že se to občas stává.
20.05.2025 00:12:18 | roy.bean
Ano to souhlasím ale tady tem svět je krutý a nemají to jednoduché ať je to šikana, tvrdá realita tak než odsoudí mě tak jím věnovat pár minut svého času.
20.05.2025 13:04:59 | Červenovlaska
A jsi ty schopna toho, o co v básni žádáš?
20.05.2025 13:38:20 | roy.bean
„Snažím se. Ne vždy je to lehké, ale vím, proč jsem tu báseň napsala.“
20.05.2025 23:46:36 | Červenovlaska
Aha. Ta ptáčata jsou asi lidé, je to tak? Pokud ano, jak se pozná, zda chování ptáčat/lidí je tzv. red flag a známka toho, že je člověk nebezpečný pro druhé, nebo jde o chování, které se nemá odsuzovat a má se pochopit, omluvit?
V poslední době se moc v jednání lidí nevyznám (jsem asi taky takové ptáče, k tomu úplně blbé :-) ), tak se snažím si v tom udělat jasno.
21.05.2025 20:18:26 | roy.bean
Ano, je to myšleno jako obraz — ta „mláďata“ jsou děti, mladí lidé, ale vlastně i každý z nás, kdo se někdy cítí slabý, ztracený, nepochopený.
Samozřejmě nejde omlouvat všechno, ale než někoho odsoudíme, je dobré se zastavit a dát mu chvilku pozornosti. Společnost, dospělí, tlak, nepochopení — to všechno na děti působí.
A pak se v tom velkém světě mohou snadno ztratit. Někdy stačí jen pět minut našeho času, aby mohly říct, co je bolí, proč křičí nebo proč zabloudily tak daleko.
22.05.2025 01:17:51 | Červenovlaska
podle žádné písně
predsa mi jednu pripomenula
Odpusťte nám ty naše hříchy,
že někdy zlí jsme, plný pýchy.
V patnácti že kouřit zkoušíme,
za školu že semtam chodíme.Ze všeho nejvíc že nás trýzní
láska a že jen v ní chcem vyznít,
že můžem žít bez oběda
snáz než svou víru nehledat.
Až někdo zeptá se v co věřím,
ze svého dá mi pár svých vteřin.
Pak já mu povím co bych chtěl
a proč jsem svůj čas zabíjel.
Já mu svou pravdu celou dám.
19.05.2025 20:31:30 | gabenka
Tušila jsem, že to někdo zmíní. Ano, ta myšlenka je podobná, ale text jsem psala sama. Pocit, který jsem do toho vložila, je můj.
19.05.2025 22:08:53 | Červenovlaska
