Sbírka: Léto života
Mami, že nikdy neumřeš?
Že tu semnou budeš navěky,
slíbilas mi vždycky před spaním -
že vždy večer ucítím tvé doteky,
navěky, i s probuzením ranním.
Že mi každičkou noc zazpíváš,
a k tomu dáš mi pusu na čelo,
že pro mě co budu chtít uděláš -
jsem totiž synáček tvůj, aby se vědělo.
Že provedeš mě houštím, černým lesem,
abych na tom světě nikdy nebyl sám.
A já ti za to všechno potom zase -
svoji lásku věrnou, věčnou, dětskou dám.
Že zahřeje mě jistě náruč tvoje,
až na pískovišti si podřu kolena.
A ať se mezi námi dějí hádky, boje,
naše láska nikdy není zlomena.
Že povedeš mě hrdě k bráně,
až mě předáš jiné ženě.
Však vzpomeneš si vždycky na mě,
když se budeš cítit sama, bledě.
Že mým dětem stejné písně,
jako mě před spaním
budeš zpívat s láskou něžně
to už dneska, mami, vím.
Že nebudeme na tom světě navždy,
to už mami chápu nějakou chvíli.
A teď jenom jediné si přeji aby -
aby i na tom dalším jsme spolu byli...