Jen chvíli s Tebou si posedět,
popovídat spolu si, na chvíli.
Říci Ti, kam dospěl, tenhle svět:
stalo se, čím často nás strašili.
Už není svět, který jsi znala,
zas mračna jdou z dálných stepí.
Nic nálepku smrti z nich neodlepí,
dnes ruku bys jim nepodala.
Jen chvíli s Tebou si posedět,
odpověď nehledat žádnou.
Vím, i tak, budeš mi rozumět:
a květy, ty ať Ti neuvadnou !