Jdu těsnou noční ulicí
města, kterému dal svět sbohem.
Děvka stojí za každým rohem,
anebo podezřelí maníci.
V kalužích válí se ubožáci,
opilci, zas, mezi prasaty.
Z hospod řev se řine a za vraty,
rvou se lumpové a darebáci.
Nad tímhle městem slunce nevychází,
do věčných oblaků se noří.
Na nárožích ohně v koších hoří
a ulice plné kouře jsou a černých sazí.
Jdu ulicemi nočního města,
cesta je samá díra, kamení a prach.
Hladoví psi ve mně probouzí strach;
řekněte, za co mě, ten z hůry, trestá ?
Nemohu dočkat se božího rána,
hledat zde nocleh, je o zdraví.
Doufám, že, než mě tu odpraví,
dočkám se, až městská se otevře brána.