Byla jsem kdysi dítě
a malovala jako máma.
Byla jsem kdysi stínem,
abych se stala řekou.
Byla jsem hádankou,
abych se sblížila s mouchou.
A teď?
Zůstávám větou
i slovní hříčkou,
popřípadě tečkou
v prázdném vakuu.
Čtu a pamatuji.
Opravdu velmi krásné... Čím jsem starší, tím jako by se jednotlivá slova a verše ve mně více otevírala. Cítím tu otevřenou vůni opravdovosti a lidského citu. Čím déle žijeme a prožíváme, tím více také chápeme a vnímáme.
01.06.2025 16:44:16 | malé srdce - Z.V.